Anglický název: Phantasmal poison frog
Tyto žabky už bohužel nechováme.
Chovná skupina 1,1 NZ 2009, úhyn samce 2015, úhyn samice 2016.
Žabky jsme chovali ve společném terárku s denními drobnými gekony Phelsuma laticauda a nočními Ptychozoon kuhli. Tropické terárium je velké 65x40x130 a žabky z něj využívaly kromě celé plochy dna také všechny rostliny a větve až do výšky asi 70 cm, kde nejčastěji kladly vejce. Vodu měli kromě malého bazénku i v několika broméliích.
Informace o chovu
Následující informace jsou moje osobní zkušenosti, které mají sloužit hlavně pro představu, v jakých podmínkách odchovávám svoje zvířata, tedy i mláďata, která nabízím. Případně mohou pomoci začínajícím chovatelům, kteří zatím nemají představu, co péče o terarijní zvířata obnáší. Každému chovateli ale může z různých důvodů vyhovovat něco jiného, je ptoto třeba si informací zjistit co nejvíc z různých zdrojů a rozhodnout se, co bude nejlepší právě pro vás.
Co nám to poskakuje v terárku?
Epipedobates anthonyi se u nás velmi často prodávají pod názvem Epipedobates tricolor (i já jsem si je tak koupila), ale jedná se o dva různé druhy, i když ne vždy to tak bylo. Velmi hezký článek o rozlišení těchto dvou druhů a jejich barevných forem i s fotkami je zde. Já, stejně jako většina chovatelů v Čechách a na Slovensku, mám tedy v teráriu žabky Epipedobates anthonyi, Santa Isabel morph.
Žabky své toxiny získávají v přírodě z potravy, kterou v zajetí nahrazujeme octomilkami, případně mikrocvrčky nebo chvostoskoky. Proto v zajetí chované žabky jedovaté nejsou. Nemusíme se je bát chovat v domácnosti s dětmi ani domácími zvířaty.
E. anthonyi patří k drobnějším žabkám, v dospělosti dorůstají velikosti max. 3 cm, samci jsou o něco menší a štíhlejší.
Terárium
Tyto žabky chováme v teráriu o rozměrech 65x40x130. I pozemní žabky, jako je tento druh, ocení možnost šplhat do výšky, a pokud mají možnost, najdeme je v teráriu i 70 nebo 80 cm nad zemí. Určitě ale pro jeden pár postačí i terárium mnohem menší - zhruba 40x50x40 cm. Nezáleží jen na velikosti, ale i na tom, jak je terárium zařízené - čím členitější, tím může být menší a naopak.
Vhodná jsou celoskleněná terária, protože žabky vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost. Lepší jsou terária s dvěma větracími mřížkami - v přední a zadní části, nebo v přední a stropní části. Vzduch tak může proudit a v teráriu se nebudou držet plísně. Terárium má být vlhké, ale ne zatuchlé!
Terárium můžeme pořídit holé a celé si ho sami zařídit, nebo si koupit už zařízené terárium přímo na míru pro daný druh žabek. My většinou volíme variantu, kdy si necháme na míru vyrobit terárium s pozadím a elektroinstalací a sami si terárium vybavíme zbytkem, tedy substrátem, větvemi, rostlinami, úkryty a nádržkami na vodu. Terária, která si necháme vyrobit přímo na míru jsou jednak určitě vhodnější a také zpravidla levnější než už hotová značková terária v hobby obchodech. I když nejsou výrobci z místa, kde bydlíte, můžete si pro terárium zajet, nebo si ho po domluvě vyzvednout na některé teraristické burze.
Holá terária si můžete objednat například zde:
Zařízená terária zde:
Firma Teraechis - Tomáš Mazuch
Terárium je dobré zařídit ideálně měsíc předtím, než pořídíme žabky. Svítíme a rosíme tak, jako by terárium bylo už obydlené, a pomocí teploměru a vlhkoměru sledujeme podmínky. Můžeme díky tomu zjistit, jak často rosit, vyměnit nevhodné osvětlovací těleso, vyměnit rostliny, kterým se v teráriu nedaří (často stačí je v teráriu pouze přemístit víc na světlo nebo naopak do stínu) apod.
Vybavení terária
Terárium tropického typu - vlhkost 80 až 90 %, teplota přes den kolem 25 °C, v noci pokles ke 20 °C, ale mohou být i o něco nižší . Nebezpečné jsou pro ně teploty nad 30 °C! V létě řešíme často problém s ochlazováním terárií - přes poledne vypínáme světla, terária rosíme zvenku studenou vodou, někdo je obaluje studenými mokrými ručníky. Vnitřek terária dobře ochladí i lahev naplněná vychlazenou vodou (ne ledem). Samozřejmostí je častější rosení terária.
Osvětlení by mělo být nejen zdrojem světla, ale také UV-A a UV-B záření. UV záření je pro žabky nezbytné pro výrobu aktivní formy vitamínu D, který spolu s dalšími hormony v těle reguluje metabolizmus vápníku. Je důležitý pro správnou tvorbu kostí, a tedy i celkový růst a vitalitu zvířat. Pokud zvolíme osvětlení bez UV záření, musíme žabkám dodávat D3 v potravě. Je ale potřeba vychytat správné dávkování. Přirozené dodávání světlem je určitě jednodušší. UV světlo navíc ocení i rostilny v teráriu. Podíl UV záření stačí menší než u plazů, protože žabky se většinou v přírodě na přímém slunci nevystavují.
Vzhledem k velkým rozměrům našeho terária používáme výbojku Lucky Reptile Bright Sun Jungle - 70 W. Jedná se o poměrně drahé osvětlení, ke kterému je navíc nutný předřadník. Do menších terárií s žabkami používáme kompaktní zářivky Natural Light 2.0 (dříve pod názvem Repti Glo 2.0) v kombinaci s klasickou úspornou zářivkou pro více světla.
Svítíme celoročně 12 hodin denně. Světla zapínáme přes časový spínač.
Terária s holými skleněnými stěnami jsou snadnější na údržbu v případě, kdy potřebujeme z důvodu úhynu zvířat, jejich nemoci nebo napadení rostlin škůdci celé terárium vyčistit a vydesinfikovat. Terária s pozadím lépe vypadají a pozadí umožňuje i přichycení dalších dekorací (větve, rostliny). My máme v teráriu vytvořené pozadí z lisovaného korku. Použít se dají nejrůznější materiály, jen nesmí ve vlhkém prostředí plesnivět.
Jako podklad se mi osvědčila jedlová kůra, na které mám položené polštáře mechu bělomechu sivého (Leucobryum glaucum) a v jednom rohu terária je vytvořený vlhký kout se zelenými rosltinkami rašeliníku (Sphagnum sp.). V teráriích s jinými druhy žabek jsem použila Lucky Reptile Jungle Bedding (směs zeminy a písku) nasypanou na Lucky Reptile Hydro Drain (drenážní vrstva z kuliček ze sušené hlíny) a také vyhovuje velmi dobře, v porovnání s kůrou zadržuje více vody, ale díky drenážní vrstvě se nerozbahní. Nevýhodou je, že hlína ulpívá na žabkách, což u kůry vůbec nehorzí. Do kůry je nutné rostliny vsazovat v květináčích se zeminou, do půdy se dají dát rostliny bez květináčů, ale z hlediska další údržby a hlavně nutné průběžné výměně rostlin je použití květináčů stejně výhodnější. Rozhodně jsou lepší květináče hliněné než plastové, lépe regulují vodu v okolí kořenů rostlin. Řada chovatelů využívá jako podkladový substrát u žabek čistou rašelinu, nebo drobné kamínky (štěrk), ale s tím vlastní zkušenost nemám.
Substrát je potřeba minimálně jednou za rok vyměnit za nový - čistý. Kůru je možné proprat ve vodě, převařit a použít znovu, ale jen dokud se nezačne rozpadat.
Terárium/paludárium by mělo být zarostlé, nejlepší je použití různých bromélií, zejména těch s tužšími širšími listy (např. Vriesea splendens, Neoregelia sp.), protože žabky na ně dávají vajíčka. Výhodné je pěstovat je jako epifyty a umístit je do terária v různých výškách, aby si žabky mohly vybrat vhodnou teplotu. Jako další rostliny se osvědčily různé tilandsie, anthuria a dischidie, fitónie. Sehnat se dají i na teraristických burzách, nebo např. u pěstitelů přes internetové obchody. Já využívám, a mohu tedy doporučit, tyto: https://www.kakteen.cz/ a https://www.bromelia.cz/ Velmi vhodné jsou také třeba drobnolisté fíkusy (Ficus pumila) nebo potos (Scindapsus sp.). V teráriu se dobře daří i různým druhům kapradin. Vlhkost nejlépe pomáhají udržet mechy.
Každopádně pamatujte na to, že v teráriu nesmíte používat hnojiva! Rostliny jsou částečně hnojeny přirozeně díky trusu chovaných žvířat, částečně se jim mohou dodávat nové živiny obnovou substrátu, ale žádné zálivky ani postřiky s chemickými hnojivy možné nejsou kvůli zvířatům. Je lepší volit spíše levnější druhy rostlin - bromélie po dokvětu odumírají a rostliny mohou také napadnout různí hmyzí škůdci, pak je potřeba rostliny i substrát kompletně vyměnit, opět platí, že nesmíme používat žádné postřiky.
Na dně terária/paludária musí být umístěné místo, kde se žabky mohou namočit. Stačí miska o průměru asi 10 cm a hloubce 1 cm, ale můžeme zbudovat i větší bazének. Obecně se doporučuje, že hloubka vody v misce by měla být taková, aby žabka sedící ve vodě měla hlavu vystrčenou nad hladinu. U větších a hlubších vodních nádrží je potřeba, aby okraj byl pozvolný a dovoloval žabce snadno vylézt z vody na břeh. Všechna voda, kterou používáme v teráriu, musí být převařená a odstátá, nebo můžeme použít vodu destilovanou.
Celé terárium je nutné vlhčit. Úplně postačí mechanický rozprašovač, kterým terárium pravidelně rosíme. Záleží na zařízení terária a podmínkách v místnosti, kde je terárium umístěné, jak často musíme rosit. My rosíme každý den ráno a večer, ideálně chvíli před rozsvícením a chvíli po zhasnutí světel. Pro rosení doporučuji destilovanou vodu, nezanechává na skle vodní kámen. Také pro rostliny je destilovaná voda šetrnější. Při používání vodovodní vody se zanáší i rozprašovač a postupně tak ztrácí svoji funkci. Je také možné si nechat do paludária zabudovat nějaký rosící systém, který může být napojený na časovač, nebo na hydrostat (vlhkoměr) a vykonávat tuhle činnost za nás. Na zvlhčení vzduchu v teráriích se prodávají i různé mlhovače a vodopády. Vyzkoušla jsem mlhovač Exo Terra, ale přestala jsem ho velmi brzy používat kvůli tomu, že svou činností podstatně zvyšoval teplotu ve svém okolí. Původně jsem ho využívala ještě v kombinaci s velkým vodopádem Exo Terra Waterfall, ve kterém prozměnu ohříval vodu na teplotu, která se mi pro žabky už nezdála vhodná (nebyla horká, ale dost teplá). Vodopád se navíc neustále ucpával, proud vody se postupně zpomaloval a musela jsem nejdéle jednou za týden celý vodopád rozebrat a vyčistit. Teď obě ne zrovna levná zařízení trůní bez užitku ve sklepě.
Vlhkost by se měla pohybovat kolem 80 až 90 %, u malých žabek vyšší než u starších. Tento druh celkem toleruje kolísání vlhkosti během dne. Příliš nízkou vlhkost vzduchu poznáme snadno podle chování žabek, protože v takovém případě tráví víc času v bazénku s vodou. Normálně se do něj chodí smočit jen výjimečně, spíš slouží samečkovi pro vlhčení vajíček.
Na dno terária je dobré umístit nějaký úkryt, například z kokosové skořápky. Žabky se ale mohou schovat i v některé podrostové rostlině s hustými drobnými lístky (Ficus pumila, Fittonia).
Ve vyšších teráriích jsou nutné větvičky, které slouží pro lezení žabek do vyšších pater i jako opora pro uchycení epifytů. Do tropických terárií se hodí spíš dřevo tropických druhů rostlin, protože neplesniví - různé druhy lián, bambus. Můžeme použít i větve našich dřevin, ale musíme počítat s jejich častou výměnou. Všechno, co do terária umístíme, musíme pečlivě omýt (nejlépe odrbat kartáčkem a horkou vodou, bez mýdel a jiných chemikálií) a vyvařit, nebo přepéct v troubě.
Rostliny se dají nad zemí také přichytit v pozadí, ve kterém se vytvoří kapsy na květináče, na to je potřeba myslet už při jeho výrobě.
Krmení
Dospělé žabky krmíme větším druhem octomilek - Drosophila melanogaster. Mladé žabky rozkrmujeme na menším druhu octomilek - Drosophila hydei.
Octomilky nejsou běžně k dostání v obchodě, dají se sehnat na teraristických burzách, nebo přímo od chovatelů. Také je možné si opatřit násadu a dál si mušky doma chovat, s tím nemáme vlastní zkušenost. Jedna násada stojí kolem 50 Kč a vydrží zpravidla měsíc. Kontakty na chovatele, od kterých kupujeme octomilky my, najdete v sekci Krmení.
Octomilky obalujeme ve vitamínovo-vápníkové směsi. Používáme směs vitamínů Reptivite a mletého vápence (nebo drcené sépiové kosti) v poměru asi 1 : 1. Vitamínů pro plazy a obojživelníky je ale celá řada.
Rozmnožování
Žabky se chovají v párech, případně ve skupinkách. Více samců se v jednom teráriu snese, pokud mají dost prostoru, aby si každý mohl najít svoje místo - bromélie, suchý úkryt - kam láká samičky. Sestavit pár je velmi obtížné, protože určit pohlaví jedinců se u tohoto druhu dá jen těžko. Sekundární pohlavní znaky prakticky chybí, pouze samičky bývají zavalitější a větší. Odlišit tímhle způsobem samičku od samečka můžeme ale jen mezi jedinci ze stejné snůšky a ještě jen orientačně. Mladé žabky se proto kupují neurčené a zpravidla ve větším množství (5 až 10 kusů), abychom měli velkou pravděpodobnost, že mezi žabkami budou jedinci obou pohlaví. Dobré je také nakombinovat žabky od dvou nebo i více chovatelů, abychom zabránili příbuzenskému křížení, kdy by se spolu pářili jen sourozenci. Dospělí samečci se ozývají - zpívají, zatímco samičky žádné zvuky nevydávají. Často se stane, že všechny pořízené žabky jsou samičky, nebo naopak samečci, pak mezi sebou chovatelé takto určené žabky mohou vyměnit. Určená dospělá žabka se dá sehnat, ale velmi těžko a bývá samozřejmě dražší. Sehnat chovný nepříbuzenský pár je prakticky nemožné, pokud ano, bývají to spíš už starší zvířata, která se přestávají rozmnožovat, výjimečně z nějakého zrušeného chovu.
Sameček vyhledá vhodné místo pro kladení vajíček, zpravidla list bromélie, a zpěvem láká samičku. Po nakladení vajíček se samička vrací zpět na zem, kde tráví většinu času. O snůšku se stará sameček - zvlhčuje je vodou donesenou na vlastním těle z bazénku v bromélii, případně z vodní nádržky na dně terária. Zhruba po 14 dnech se z vajíček začnou kulit pulci. Pulci samečkovi vylezou na záda a ten je všechny odnáší do vodní nádržky v bromélii, případně do bazénku na dně terária. Tím péče o potomstvo u tohoto druhu žabek končí.
Pokud nechceme čekat na pulce, které samec odnese do misky s vodou, můžeme odebrat už vajíčka do zvláštní nádržky a pečovat o ně místo samce. Vajíčka je nutné udržovat ve vlhku, ale ne potopené ve vodě. Neosvědčily se mi malé misky, ze kterých se voda během dne rychle vypaří a vajíčka snadno vyschnou. Používám plastové nádržky o větší ploše dna (asi 18x18 cm), kam snůšku umístím a přidám převařenou odstátou vodu tak, aby sahala maximálně do poloviny vajíček. Vodu pravidelně doplňuji. Po vykulení pulce nechávám ve stejné nádržce, jen doplním více vody. Odebrání vajíček zajistí větší množství odchovaných mláďat, protože sameček dost velkou část vykulených pulců zpravidla roznese po broméliích. Tento druh žabek se dál o svoje mláďata nestará a v teráriu nemají tedy pulci šanci se sami dál živit a růst. Tento druh pralesniček se ale rozmnožuje tak často, že i při odebírání až vykulených pulců, které samec donesl do bazénku na dně terária, máme neustále nějaké mladé žabky.
Žabky jsou schopné klást vajíčka každý týden, samec se tak někdy stará i o dvě snůšky najednou. V našem teráriu k tomu dochází ale jen občas, většinou se snůšky objevují od jara do podzimu po 2 až 3 týdnech, v zimě maximálně jednou za měsíc.
Pulce přemísťuji z bazénku na dně terária do plastových boxů o rozměru asi 18x18x12 cm. Nejmenším pulcům nalévám vodu do výšky asi 1,5 až 2 cm, jak pulci rostou, vodu přidávám až do 4 cm. Jakmile se pulcům začnou vyvíjet nohy (nejprve zadní), vodu zase postupně ubírám. Vodu používám převařenou a odstátou. Nádržku každý den čistím pomocí akvarijní hadičky. Odsaji ze dna všechen trus a případné zbytky potravy a odčerpám zrhuba polovinu vody. Odčerpané množství vody doliji čistou vodou.
Pulce krmím práškovým krmivem pro rybí potěr a obojživelníky - používám krmivo Sera Micron. Klasické vločkové krmivo pro rybičky jsem také zkoušela, ale práškové krmivo snadno přijímají i nejmenší pulci.
Jakmile se pulcům vyvinou i přední nohy, podkládám nádržku na jedné straně miskou/špalíčkem tak, aby stála šikmo. Vodní sloupec je pak na podložené straně nižší, na druhé vyšší. Vody dávám do nádržky tolik, aby se na podložené straně vytvořila malá souš, kam mohou žabky vylézat. Také je možné místo podkládání nádržky umístit do vody oblázky, které částečně vyčnívají z vody. Když žabky začínají vylézat na suchou část, přemístím je do odchovného terária.
Odchovné terárium je zařízené podobně jako terárium pro dospělé žabky, jen chybí rostliny a větve vytvářející vyšší patra. V teráriu jsou hlavně mechy, které pomáhají udržet vysokou vzdušnou vlhkost a velké množství úkrytů. Už na souši zde žabky dokončují metamorfózu - přeměnu. Během několika dnů se jim postupně zkracuje ocásek. Vstřebávají z něj všechny látky do těla a mají tak čas naučit se lovit. Krmím je drobnými octomilkami D. hydei obalenými ve vitamínovo-vápníkové směsi. Větší hmyz mohou lovit, až když povyrostou.
Další informace o chovu těchto žabek
Každý chovatel má svoje osvědčené postupy a ty se mohou lišit. Určitě doporučuji získat informace z co nejvíce zdrojů, porovnat je a vybrat si, co bude nejvíc vyhovovat vám a vašim žabkám.
Články přímo o druhu E. anthonyi:
Ondřej Hes: Pralesničky Epipedobates anthonyi (www.teramagazin.cz - číslo 5/2012)
Obecně o chovu obojživelníků a pralesničkách:
Karel Rozínek a Karel Rozínek ml.: Pralesničky rodu Dendrobates. Robimaus, edice Abeceda teraristy, Rudná u Prahy 2011. ISBN 978-80-87293-24-9
Michael Fokt: Chováme obojživelníky. Grada, Praha 2008. ISBN 978-80-247-2162-0
O chovu pralesniček jsme také natočili jednu reportáž pro Českou televizi - pořad Polopatě.
